Ztracená naděje (Colleen Hooverová)

autor: Colleen Hooverová

původní název: Losing Hope

počet stran: 336

rok vydání: 2013

-Navazuje na knížku Bez naděje (Hopeless) 

Deanu Holderovi přijde, že ve svém životě všechny zklamal. Nedávno jeho sestra Less spáchala sebevraždu, předávkovala se prášky a on ji našel ležet na posteli, nemohl jí nijak pomoci. Netušil, že by o něčem takovém, jako spáchat sebevraždu vůbec uvažovala, dával si za vinu, že to nevěděl a nijak jí nepomohl.

Ještě když mu bylo šest let viděl, jak jeho milovaná kamarádka Hope nasedá do cizího auta a odjíždí. A on ji nechal odvézt, nevěděl co má dělat, ale věděl, že ji nikdy neměl nechat odjet, měl tomu nějak zabránit a nenechat ji odjet v cizím autě, ale byl ještě malý a věřil, že dospělí jsou ti velcí, hodní, co vždy a vše dělají správně.

Připadal si, jako když Hope i Less zklamal, obě nechal odejít a ztratil je. Cítil se jako když by byl vinen za jejich odchod.

Po smrti Less se Holder přestěhoval k otci, ale po třinácti měsících se vrací domů, kde nachází Hope. Tedy dívku, o které si v prvních vteřinách byl naprosto jistý, že je to Hope, že by ji konečně našel? Musel se s tou dívkou-možná Hope hned seznámit aby zjistil, jak to doopravdy je, ale k jeho zklamání zjistil, že se jmenuje Sky, ale přitom si byl tak jistý, že je to ona-Hope. 

Holdera něco ke Sky táhlo, chtěl ji lépe poznat, vědět o ni víc. Oba se začali sbližovat a nacházet pochopení u toho druhého. Jenže potom se tu objevil náramek, stejný jako dala Less Hope, když byly malé a teď ho měla Sky. Ale Holder už nechtěl, aby Sky byla Hope. Chtěl, aby Hope byla Hope a Sky byla Sky. Dostal se do situace, kdy nevěděl, co dál. Má říct Sky pravdu? Ale tím by jí mohl zbořit celý svět, ve kterém byla tolik šťastná a navíc ona si na nic nepamatovala, na sebe-Hope zapomněla, nemůže jí teď otočit celý její život vzhůru nohama. 

Holder se bál, že ji třeba osloví  Hope, nebo si sama na něco vzpomene a nikdy mu neodpustí, že ji nechal odjet. Nechtěl ji opět zklamat. Ale ani nevěděl co má udělat, říct jí pravdu, nechat jí žít její život, který má ráda a dál jí lhát, nebo jí opustit?

Knížka byla vlastně navázání na předchozí díl Beznaděj (Hopeless), ale bylo to z pohledu Holdera, takže se čtenář dozvěděl, proč v některých chvílích nějak reagoval, co ho k tomu vedlo, také se dozvěděl více o jeho životě a pocitech...........Knížka se mi líbila stejně jako ta první, bylo to určitě zajímavé přečíst si stejný příběh, ale vlastně z úplně jiného úhlu pohledu.:)

Colleen Hooverová  je autorka hned několika knížek, v českém překladu zatím vyšla knížka Bez naděje, Ztracená naděje a Život jedna báseň. Já jsme už všechny tři přečetla a moc se mi líbily, bylo to krásné čtení s obyčejně neobyčejnými příběhy a doufám, že vyjdou i další knížky v českém překladu.:))) 

Život jedna báseň (Colleen Hooverová)

autor: Colleen Hooverová

původní název: Slammed

počet stran: 264

rok vydání: 2012

Osmnáctiletá Layken (Lake) žije už sedm měsíců bez otce, jen s matkou a bratrem Kelem, po smrti otce se jejich finanční situace zhoršila a proto se stěhují z Texasu do Michiganu, teda to alespoň jejich matka tvrdí, ale pro stěhováním je jiný důvod, který se čtenář během čtení dozví.

Lake nečeká od nového místa nic dobrého, ale jakmile přijede, tak potkává Willa, hned pozná, že by mohla k němu něco cítit. Vypadá to, že i Willovi se líbí, protože ji hned pozve na rande do klubu D9VĚT, kde se vždy ve čtvrtek koná slam, kde každý může přednést svojí báseň. Mezi Willem a Lake přeskočí jiskra a poletuje všude kolem láska, Lake se dokonce poprvé od smrti svého otce cítí šťastná.

Vše probíhá moc dobře, tedy alespoň do té doby, než Lake nastoupí do nové školy, kde narazí na Willa, nebo spíše pana učitele Coopera. Lake netuší, co si má počít s city, které chová k Willovi, který je její učitel angličtiny (na škole si dodělává praxi). Má ho moc ráda a ví, že i když spolu byli jen krátce bylo to mezi nimi opravdové. Zbývá jen otázka, poslechnou rozum nebo se nechají vést srdcem?

Od Colleen Hooverové jsem už četla jednu knížku a to Bez naděje, která se mi moc líbila a byla jsem s ní spokojená, byla jak plná tajemství, tak romantiky, za to knížka Život jedna báseň není tolik zaměřená na romantiku, ale spíše na rodinu a vztahy spojené s ní, na život, který není vždy pohádka. V knížce je hned několik zvratů nečekaných událostí, které si myslím, že čtenář rád uvítá, než knížku, u které skoro přesně může říct, co se stane. Čímž chci říct, že se mi knížka líbila, byla čtivá, nebyly tam nějaké nudné pasáže.:))

Colleen Hooverová  je autorka hned několika románů, v českém překladu již vyšla knížka Bez naděje a na ní navazující Ztracená naděje a samozřejmě Život jedna báseň.
Žije v Texasu společně s manželem a třemi syny.

Pohyblivé obrázky (Terry Pratchett)

autor: Terry Pratchett

původní název: Moving Pictures

počet stran: 412

rok vydání: 1990

Klikaklikaklika........do města zvané Holy Wood míří alchymisté za natáčením pohyblivých obrázků-filmů beze zvuku. Roztáčejí kamery o sto šest a předhánějí se, kdo natočí lepší film.

Mnoho lidí, ale i trollů, skřítků, zvířat se vydává do Holy Woodu, táhne je tam jakási podivná Holywoodská síla a ani nevědí, jak se na onom místě ocitli, z jakého důvodu jsou právě tam, kde jsou. Jiní míří za slávou pohyblivých obrázků, které je zlákají, chtějí se stát hvězdami plátna, stát se slavnými.

Kolík Aťsepicnu prodával párky ve městě Ankh-Morporku, tedy do té doby, než se dostal do Holy Woodu, kde si sehnal místo přímo u pohyblivých obrázků a to v čele řízení celého natáčení. Kolík věděl, co lidé chtějí vidět, na co je může nalákat, takže pod jeho velením se lidé na pohyblivé obrázky jen hrnuli. Měl velké plány, co se týče natáčení, chtěl dělat delší filmy, než ostatní, dokonce si i objednal 1 000 slonů do jednoho z filmů.....

Do města to přitáhlo i Viktora z města Ankh-Morporku, který se měl stát mágem, ale tajemná síla Holy Woodu ho přitáhla do města, kde poznal Ginger, která se snažila stát někým a to pomocí pohyblivých obrázků. Viktor se rychle dostal k natáčení a proslavil se jako hrdina s mečem, zachránce dívky-Ginger v nesnázích před hrozivými obludami.

Něco se děje. Vrstvy mezi ostatními světy se prolínají a sem tam se někde udělá nějaká ta skulina ze světa do světa. V Holy Woodu se začíná míchat realita s Holywoodskou magií a přejde to, až do Ankh-Morporku. Z jiného světa skrze promítací plátno přicházejí prazvláštní obludy a snaží se proniknout do zdejšího světa. Lidé čekají na svého hrdinu- Viktora s mečem, až vše na poslední chvíli zachrání, hrozivé obludy pobije a vše dopadne dobře, jako mnohokrát předtím ve filmech, když zachránil situaci, ale neuvědomují si, že to bylo jen jako.........

Knížka Pohyblivé obrázky byla typu, který jsme doposud nečetla, ze začátku se tam objevovalo mnoho postav, o kterých jsem nic nevěděla a než jsem se zorientovala, tak mi to chvilku trvalo. Z knížky jsem si vždy přečetla část a dala si chvilku pauzu a  potom jsem mohla číst dál. Myslím si, že když si člověk zvykne na styl knížky, tak se mu to může i moc zalíbit, mně se styl psaní zalíbil a chtěla bych si přečíst i některé z dalších knížek ze série Úžasná Zeměplocha.:)

Autor Terry Pratchett je především známý svou sérií Úžasná Zeměplocha. Plně se věnuje psaním knížek, mezi jeho další záliby patří procházení, počítače a život.

Eleanor a Park (Rainbow Rowellová)

autor: Rainbow Rowellová

počet stran: 328

rok vydání: 2013

Eleanor: Osamělá v cizím městě bez přátel a její zrzavé vlasy s bláznivě praštěným oblečením jsou nepřehlédnutelné skoro pro každého.

Park: Tichý kluk, který se snaží svou neutralitou k okolí v klidu proplout střední školou.

Střední škola, komiksy se super hrdiny, punkrocková hudba,....a to vše může dva lidi svést na jednu cestu, která vede k upřímné a pravé lásce.

Rozhodně si myslím, že jejich cesta nebyla přímá a ani jeden z nich nečekal, že bude směřovat k tomu druhému, že by jeden u druhého mohl najít bezpečí, porozumění a lásku. 

Eleanor i Park jsou obyčejní teenageři a i příběh je velice obyčejný, ale řekla bych, že právě tohle mu přidává na kráse, protože tím, jak je obyčejný se stává neobyčejným. Není nikterak přibarvený, proto je tak pěkný a uvěřitelný.:) 

Vztah mezi Eleanor a Parkem je v knize moc hezky popsaný, ale mohl by u některých čtenářů nastat moment, kdy by se jim zdálo, že se vše v knize moc pomalu vleče a pořád se nic neděje.

Ale závěr knížky vše vynahradí a nutí člověka ji co nejrychleji přečíst, protože se musí dozvědět, jak to nakonec dopadne. Což se tak úplně nedozví, protože konec je otevřený, takže je na každém čtenáři, jak si domyslí pokračování jejich životů.

Příběh je jak romantický, něžný, tak i drsný, smutný, člověk v něm může najít, jak zlobu, tak vášeň. Líbí se mi charakter postav, který není typický, čímž vás knížka překvapí.

Jsem moc ráda, že jsme si knížku přečetla, protože vám ukáže obyčejný příběh, ve kterém se děje něco úžasného a nejsou k tomu potřeba žádná kouzla, nebo nadpřirozené schopnosti, stačí k tomu upřímná láska.:)

Rainbow Rowellová píše knihy pro dospělé i dospívající. Vždycky jsou to však knihy o lidech, kteří hodně mluví, kteří mají pocit, že se v jejich životě něco pokazilo, a kteří hledají a někdy i nacházejí lásku.

Když zrovna nepíše, Rainbow čte komiksy, plánuje výlety do Disney Worldu a hádá se o věcech, na kterých z hlediska věčnosti zase tolik nezáleží.

První změny mého Destrukčního deníku

Chtěla jsem vám ukázat, jak se za pár dní můj deník změnil.:) Začala jsem plnit úkoly, ale většinu z nich mám rozdělaných a ještě si na nich vyhraji. Ale ukážu vám první malé proměny a jeden splněný úkol. Jako první úkol jsem si vybrala, že mám zaznamenat, jak plyne čas a nevím proč mě napadla zrovna Popelka, teda vím  proč, ale mohla jsem nakreslit něco jiného, co by téma lépe vyjádřilo......ale napadlo mě, že každému nějak plyne čas a  i Popelce plynul čas, mohla využít kouzla a moct se setkat s prince, ale čas měla jen do půlnoci, čas který rychle plynul a utíkal....tak proto jsem namalovala Popelku.:))

Jak se vám to líbí, nebo co na to říkáte?

Obchod se štěstím (Irina Semina)

autor: Irina Semina

původní název: Magazin Sčastija

počet stran: 128

rok vydání: 2013

Každý má v životě nějaké problémy, může to být zlomené srdce, finanční problémy,....... příliš velké zapálení do práce, které vždy nepřináší dobré ovoce, ale spíše nevšímavost k okolnímu světu, až si sám člověk nandá tmavé brýle a nechce nic jiného vidět. Někdy člověk jen hledá nějaký smysl svého bytí, nějaký cíl-štěstí, které by polapil a nechal si ho. Ale štěstí si každého najde samo, někdy dokonce stojí přímo před námi, ale my ho nevidíme, nebo možná nechceme vidět. Někteří si říkají, že jim osud nepřeje, jak jim brání v dobrém žití, haní  ho a nadávají na něj. Ale je lepší si promyslet, co všechno máme a že bychom mohli mít méně, než začneme po osudu házet kamení a odhánět ho.

V knížce je 17 krásných poučných povídek, které nám ukazují, že ne vždy musí být vše černé, jak si malujeme, že své strachy si někdy samy podporujeme a dáváme jim prostor pro růst a že ne všichni musí vidět netvora, někteří vidí krásného muže. Povídky jsou psané humorně, takže se čtenář rozradostní při jejím čtení a na chvíli zapomene na svoje chmury.:)

Myslím si, že každý si v této knížce najde něco svého, nějakou povídku, která se mu zalíbí.:)) U knížky jsem si hezky oddychla, řekla bych, že je taková univerzální, může se zalíbit jak mladším, tak starším čtenářům.:)

Knížku jsem přečetla v minulém roce, takže ji nezařazuji do mé letošní knižní výzvy tady, Další recenze už budou na letos přečtené knížky.

(mé hodnocení)

Destrukční deník (Keri Smithová)

Mezi vánoční dárky, které jsem dostala, patří Destrukční deník od Keri Smithové. V deníku je na každé dvojstraně nějaký úkol,nejsou to jen tak obyčejné úkoly, někdy jsou velmi zákeřné a člověk si říká, že by bylo lepší deník zavřít a někam ho zahrabat.:D Super je, že se v  lidech snaží dát jejich kreativitu na povrch a vpustit ji do deníku.:)) Nejlepší na tom je, že všechny deníky jsou na začátku úplně stejné, ale po dokončení je každý originální, úplně jinak zpracovaný a to mi přijde úžasné. Je jedno zadaní, ale způsobů vypracování je nespočet.:)) 

Rozhodla jsem se deník nafotit teď, než bude k nepoznání.:D A uvidíme, jak dopadne.....možná, že vám budu některé úkoly ukazovat, těšíte se? Já se teda těším moc, až se vyblbnu! Už jsem si v deníku trochu listovala a některé úkoly jsou teda něco.( zakopat jednu stranu k sousedům na zahradu, osprchovat se  s deníkem...)

Knižní výzva 2015!

Zatím jsem se žádné knižní výzvy nezúčastnila, ale vždy mě to lákalo, tak jsem si řekla, že letos si udělám vlastní knižní výzvu a uvidím, jak moc se mi povede ji splnit.

Přečíst 7 knížek s určitou barvou obálky:

modrou-

zelenou-

červenou-

černou-

hnědou-

bílou-

žlutou/oranžovou-

Přečíst 2 knížky od českého autora:

-

-

Přečíst básnickou sbírku:

-

Přečíst 5 knížek podle žánru:

sci-fi-

detektivka-

romantika-

fantasy-

horor-

Přečíst 3 knížky od autorů,od kterých jsem už četla:

-Život jedna báseň (Colleen Hooverová)

-

-

Přečíst 3 knížky od autorů,od kterých jsem doposud nečetla:

-

-

-

Přečíst 3 knížky, které jsou i ve filmovém podání:

-

-

-

Přečíst 4 knížky, o kterých mi někdo poví, nebo půjčí:

-

-

-

-

Přečíst 4 knížky, které mi navrhnete (jméno knížky napište do komentáře ;)):

-

-

-

-

Přečíst 5 knížek, které si sama vyberu:

-Ztracená naděje (Colleen Hooverová)

-

-

-

-

Přečíst 19 knížek podle začínajícího písmene:

A-

B-

C-

D-

E/F-Eleanor a Park (Rainbow Rowellová)

G-

H-

Ch/I-

J-

K-

L-

M/N-

O-

P-Pohyblivé obrázky (Terry Pratchett)

R-

S-

T-

U-

V-

Celkový počet knížek: 56

Tento seznam můžete průběžně sledovat, v levém sloupci je na něj odkaz.:)

Budu se snažit, aby se knížky neopakovaly, nebyly vícekrát, než jen jednou v seznamu, ale nevím jestli se mi to podaří.:)

Bez nadějě (Colleen Hooverová)

 Sedmnáctiletá Sky do seznámení s Holderem necítila ještě k žádnému klukovi nějaké city či něco hlubšího, ale po seznámení s ním, jako kdyby se to všechno v ní změnilo, z některých pocitů měla obavy a nebyla si jistá jestli by měla být na blízku Holderovi. Protože jeho pověst nevypadala zrovna moc čistá, ale city jsou dost často silnější a člověk poslechne srdce místo rozumu.

Čím více je nablízku Holderovi, tím více se její život mění.Její minulost není, tak jednoduchá, jak se zpočátku zdá. Společně s objevováním nových citů se jí odkrývá její minulost, která byla už dávno pohřbená hluboko v její mysli. Je lepší zjistit pravdu, nebo věřit lžím? Řekla bych že v mnohých případech Sky o tom mnohokrát přemýšlela a došla k názoru, že by bylo jednodušší pravdu neznat, ale člověk si vždy nemůže vybírat jednodušší cestu  a když se jednou postaví své překážce v životě, tak další překážky už by neměly být tak hrozivé. Každá zdolaná překážka člověka posílí.

Nejprve jsem si myslela, že to bude knížka s romantickým dějem o holce a klukovi, o jejich sbližování, ale ne moc  komplikované, prostě takový klasický příběh trochu něčím okořeněný. Ale spletla jsem se, zprvu se vyprávění vyvíjí obyčejně, ale pomalu se začíná zamotávat, dělat různé vlnky, uzlíčky a čtenář zjišťuje, že příběh není takový, jak na začátku vypadal. Děj byl rozhodně zajímavý, jen v jedné části se mi zdálo, že v ní bylo až moc událostí, ale asi to bylo taky i tím, že jsem knížku četla skoro v kuse, takže to byla asi jedna z příčin. Knížka se mi líbila, měla v sobě romantiku, záhady, lži,minulost..........děj byl krásně napsaný a dobře se četl. Dostává ode mě rozhodně palec nahoru.;))

Recenze: Osamělost prvočísel

Osamělost prvočísel napsal Italský autor Paolo Giordano, tato kniha se dostala do bestselerů a  byla jeho prvotinou.

Já jsem na knihu narazila čirou náhodou a to při nákupu přes internet (psala jsem o tom tady), o knize jsem nikdy dříve neslyšela, ale zalíbil se mi její obal a to upoutalo mou pozornost, když jsem si přečetla anotaci, tak mě to docela zaujalo (ale hlavně se mi něco líbilo na tom obalu) a rozhodla jsem si ji objednat..........a mohu říct, že jsem za to ráda, určitě stála za přečtení.
(pokud byste ji začali číst, tak se nenechte odradit po přečtení prvních dvou kapitol)

Knížka začíná vyprávěním o Alici a Mattiovi, oba se v dětství rozhodli špatně a to s sebou vlečou  dál svým životem. Knížka přechází od jejich dětství, školní léta, až po  dospělost.
Oba to v životě nemají snadné, snaží se jím nějak proplout, ale okolní kolektiv k tomu vždy dobře nepřispívá. Hledají místo, kam by zapadli, kde by jim někdo pořádně rozuměl.
Mattia se  s Alicí setká, když přestoupí na její školu a postupem času zjišťují, že místo které hledají je možná u toho druhého, protože mezi sebou si rozumí a navzájem se dokážou pochopit.

Knížku bych zařadila mezi moje nejoblíbenější.
Pokud nemáte rádi trochu depresivnější četbu, tak to asi nebude pro vás. Každopádně příběh je opravdu moc zajímavý, proto doporučuji.:)

Zahrada nesmrtelnosti: Past (Lauren De Stefano)

Ve vědě se stal velký pokrok, který sice první generaci dopřál dlouhověkost a život bez nemocí, ale pro další generace to samé již neplatilo. Sice žili bez nemocí, ale dívky se dožívali 20 let a chlapci 25 let (poté je vždy nakazil vir), takže starší generace přežívala své potomky.

Velká část lidstva se snaží o záchranu nových generací a proto se unášejí dívky, které si bohatí muži kupují a vstupují s nimi do manželství, kde většinou je více manželek, než jen jedna a snaží se přivést na svět takového potomka, který by přežil vir a dožil se  vyššího věku. Hodně malých dětí se testuje a  vědci se snaží vyvinout nějakou látku, která by další generace mohla ochránit před virem a dopřát jim tak dlouhý život.

Únos potká i Rein, která se společně s dvěma  dalšími dívkami dostane do manželství s bohatým mužem- Lindenem. I když Linden chová k Rein opravdové city, jediná věc na kterou myslí je útěk, jak se dostat pryč a vrátit se domů ke svému bratrovi. Musí si dávat velký pozor, aby se její úmysly neprozradily dříve, než se o útěk pokusí.

  Knížka byla velice čtivá, jakmile jsme začala číst, tak už jsem nemohla přestat. Byla to jedna z mála knížek u kterých se mi něco takového stalo, nebyla tam část, kterou bych chtěla přeskočit. Hrdinka- Rein často přemýšlí o svobodě a o světě, který tu byl dřív, takže by to někoho nemusela bavit, ale mně to nevadilo.

Doma mám už i druhý díl, bohužel jsem se k němu ještě nedostala, ale už se nemůžu dočkat!

Knihu bych moc doporučila, ale nemusí se každému líbit jako mně.:)))

Děsivé splynutí - Vidím to, co vrah (Jill Hathaway)

Hlavní hrdinka Vee Bellová se snaží přijít na záhadu sebevraždy (jak všichni tvrdí) spolužačky Sophie, která je ve stejném ročníku, jako její mladší sestra. Vee zná jednu základní informaci o které policie nemá ani zdání, Sophie nespáchala sebevraždu, ale byla zabita. A ona si tím je jistá, protože u toho byla, ale ne tak, jak si většina z nás představí. Byla v kůži vraha.

Vee má narkolepsii, ale během záchvatu nepadne do spánku, ale když omdlí objeví se v těle někoho jiného a pozoruje svět jeho očima. Což může přinést mnoho překvapení a ukázat různá tajemství.

Asi si říkáte, proč vše neřekla policii, nebo prostě komukoliv......, ale naposledy, když se o převtělování svěřila svému otci, tak ji poslal k psychiatričce, která ji řekla, že si vše vymýšlí a snaží se získat pozornost nesmyslnými příběhy po smrti své matky. Od té doby se to bála komukoliv říct. Bála se, že ji nikdo nebude věřit, bála se dalšího zklamání.....

Snažila se přijít na to, kdo něco takového mohl Sophii způsobit, několikrát se i úmyslně převtělila do někoho, aby všemu přišla na kloub....... Ale do toho všeho zmatku se smrtí Sophie, moc dobře nevycházela se svým nejlepším kamarádem, doma to také nebylo nejlepší, dozvěděla se na otce několik tajemství a k tomu všemu se jí do života zapletl kluk. Kluk o kterém nic nevěděla,....

Na konci knížky se čtenáři vše rozuzlí, kdo byl vrahem a jaká byla příčina jeho činů.

Knížka se četla velmi rychle, nebyla tam místa, která by se mi nechtěla číst a moc se mi líbilo, jak jsem mohla společně s hlavní hrdinkou přemýšlet, kdo by to mohl být a sama si vymýšlet různé alternativy.:)) 

Vyšel už druhý díl a docela se na něj těším, až si ho přečtu.:)))

V šedých tónech

(pozor text obsahuje i konec děje!)
-r. 1941(Litva- Kaunas)

Lina nic netušila, že se něco děje, alespoň do té doby, než ji, její matku a bratra Jonase odvezla NKVD. Naložili do vozu k ostatním lidem. Nikdo nevěděl, kam je odváží, co s nimi chtějí udělat, nebo proč. Během cesty v autě museli zastavovat u nemocnice, kde žena jménem Ona porodila a hned se musela vrátit do vozu i s novorozencem. nikdo nic nevěděl a všichni měli strach.

Později dorazili do vlakového nástupiště plného lidí, chaosu, křiku a strážníků, kteří mluvili jinou řečí, takže jim Line nerozuměla ani slovo. Strážníci třídili lidi do různých skupin a řadili do vlaků. Lině se podařilo najít vlak, kde byl otec,který ji poradila, ať vše co vidí nakreslí,po někom mu to pošle a on si je najde.

Ve vagónu se 46 lidmi, skoro s žádným čerstvým vzduchem, jako záchod sloužila díra v rohu, ke spánku zem a k jídlu otruby, pokud nebyly dny hladovění. Pokaždé, když vlak zastavil, tak z vagonů vyhazovali mrtvá těla a jen tak je nechali ležet. Cesta vlekem skončil až po 6 týdnech a třech dnech plného drncání, hladovění,...................

Po dlouhé cestě Linu, její matku, bratra a  další v jejich skupině převezli do pracovního táboru Altaj na Sibiři. Jídlo zde lidé dostávali na příděl, vše si museli drsně odpracovat. Jednu nehezkou přímo hroznou příhodu zažila Lina, když kopala s matkou a ještě dvěma ženami jámu, v dešti, do které si museli lehnout, byly zahrabány a jejich důstojník všude kolem střílel. Mezi další příhody by asi patřila ta, když je skoro každý den nutili, aby podepsali listinu, ve které by se upsali k dalším 20 let prací v táboře. Nebo když jeden z důstojníků přistihl muže při práci na poli jak jí řepu, tak mu vytrhl přední zuby. Také když Jonas trpěl kurdějemi a nedostal a nedostal žádné jídlo na příděl, takže jeho matka i sestra z toho mála, co měly, museli část dát Jonasovi. Když někdo neposlech, hned byl potrestán, nějak na těle a nebo rovnou smrtí. Mezitím, co se důstojníci ládovali konzervami a popíjeli alkohol, ostatní lidé v táboře už nebyli lidmi, ale spíše vychrtlými, sotva chodícími zombie. Lina si vše kreslila, nechtěla zapomenout na všechnu tu bolest a příběhy, co se staly........

Uběhlo 264 dní v táboře Altaj a někteří lidé museli odjet, mezi nimi byla i Lina s rodinou. Opět nikdo nevěděl nic, někteří říkali něco o tom, že je všechny zachrání Hitler, jiní zase něco o převážení do Ameriky  a svobodě, ale byly to jen domněnky a žádná záchrana nikoho nečekala, leda smrt na Polárním kruhu, kam je vezli.
Měla brzo přijít polární noc a jak mohou přežít, když jediné z čeho si mohou postavit domek-jurtu, je to co najdou v přírodě, pokud zrovna nepracují, což byla většina dne. Příděl jídla vůbec nebyl podle předpisů a většinu dřeva, co našli použili na stavbu jurty, dřeva na zátop nebylo mnoho k nalezení, takže jim někdy nezbývalo nic jiného, než ho ukrást u důstojníků a riskovat svůj život.

Přišla polární noc a s ní i smrt, opět lidé trpěli hlady, dostávali kurděje, trpěli na omrzliny, nachlazení a další nemoci. Smrt nikoho nešetřila, ani děti, žena a matky. Nemoc potkala i Lininu maminku, která své nemoci podlehla brzy poté, co se dozvěděla o smrti svého manžela. Lidé kopali do zmrzlého ledu,a by jejich blízcí byli pohřbeni a nehozeni na hromadu, kde by se následně stali potravou lišek a jiné zvěře. Lina zůstala jen se svým bráškou, neměla matku, ani otce. Oba se dožili konce polární noci  a věděli, že jedna hrůza je za nima.........
-r. 1995 (Litva- Kaunas)
,,Něco jsem našel.´´ řekl kopáč a hleděl do jámy, zdvihl jakousi dřevěnou truhličku. Ve vnitř našel sklenici plnou papírků a začal číst...............
Milý příteli, dopisy kresby, které držíš v rukou, jsme zahrabali v roce 1954, když jsme se s bratrem vrátili ze Sibiře, kde jsme byli 12 let uvěznění. Byly nás tisíce, skoro všichni zemřeli. a ti kteří přežili, musí mlčet. Přestože jsme nic neprovedli, dívají se na nás jako na zločince. Promluvit o hrůzách, které jsme prožili by i teď znamenalo smrt. a tak vkládáme víru v tebe, kdo jsi tuhle schránku vzpomínek někdy v budoucnu objevil. svěřujeme ti pravdu, protože přesně to je zde uloženo-pravda. Můj manžel Andrius tvrdí, že zlo bude vládnout, dokud se dobří muži nebo ženy neodhodlají jednat, Věřím mu. Pevně doufám, že listy v této schránce ve vás rozdmýchají i ten nejhlouběji zasunutý plamínek lidského soucitu. Doufám, že vás přimějí něco udělat, někomu o tom říct. Jen tak zajistíme, aby se takové zlo už nikdy nevrátilo.                                                                                                                                                                               S úctou Lina Arvydasová                                                                                                                                                                                         9. červen 1954, Kaunas

Knížku jsem přečetla jedním dechem i když jsem doposud nečetla knihu podobného žánru, ráda se k této vrátím.:))
Od autorky mám doma ještě další knihu, na kterou se moc těším!